JAK JSME (NE)SPALI V DRUŽINE, aneb jeden velký závod, jedna velká jízda! 25.3.2022

Začátek jara jsme v družině oslavili trochu netradičně a to totiž tak, že jsme si družinu prodloužili až do sobotního rána. V pátek odpoledne jsme vyrazili do Vida! science centra. Na science show to bylo nesmírně napínavé, interaktivní formou jsme soutěžili ve družstvech, dalo by se říct, že to byl téměř adrenalinový zážitek. Všechna stanoviště jsme ani nestihli absolvovat, ale nákup suvenýrů jsme naštěstí stihli.

Po návratu do školy jsme si ještě pěkně zařádili na hřišti. Po takovém akčním odpoledni do nás ta pizza přímo skočila, k tomu slaďoučký mošt ze Sadů, nebo teplý čajík z jídelny. Už to vypadalo, že některým ani nezbyly síly rozestlat si spacák a vyčistit zuby, nicméně bez toho by to prostě nešlo a tak šup, jde se chystat na spaní. Ti otrlejší vytáhli deskovky a oblíbené hračky, ale většina se účastnila štafetového závodu na WC, protože jak nám bylo řečeno, skoro všichni musí hodně pít a mají prakticky neustále žízeň. Závod byl skrze vyrovnaný, jednou vítězily holky a jednou zase kluci, vesměs se jednalo o dvojice, někdy také vícečlenná družstva.

Kolem deváté hodiny se někteří závodníci úplně vyčerpali a začali se vyptávat, kdy už bude večerka. U večerky se do závodu zapojili i pedagogové. Kdyby si snad někdo myslel, že se prostě popřeje dobrou noc a jde se spát, tak to by se velice pletl. Teprve teď začíná ta pravá a nefalšovaná zábava, ten skutečný adrenalin! Ošetřili jsme menší zranění, pořešili bolavé bříško, štípající oko, našli ztraceného plyšáka a vytrhli kývající se zub. V tuto chvíli se dostáváme do semifinále štafetového závodu, kde už závodili jen ti nejlepší. Teď už to začalo snad vypadat, že se půjde opravdu spát. Ale i mistr tesař se někdy utne a tak to bylo i v tomto případě. Jak to už tak bývá, ti nejstarší nám pookřáli a začala polštářová, nebo spíše spacáková bitva.

Soutěžící pedagogický dozor tak začal střídavě vybíhat schody a postupně aplikovat všechny své pedagogicko-psychologicko-výchovné trumfy. Dalo by se říct, že závodnice z řad pedagogů nijak netriumfovaly, ba spíše naopak, byl to jeden velký propadák. Soupeř kolem půlnoci vyčerpáním usnul a pedagogové tuto skutečnost považovali za velké vítězství. Ne na dlouho jsme se však mohly těšit, protože mládí je nevyčerpatelné a zdánlivé ztráty sil se rychle vrací. Kolem páté hodiny ranní jsme byly opět vyzvané na souboj. Tady už musíme ale přiznat, že tým pedagogů byl v značném oslabení a zdaleka nemohl konkurovat soupeři. Po tak náročném utkání jsme doplnili síly v podobě vydatné snídaně. Děkujeme všem maminkám, tetám i babičkám za vynikající buchty, koblížky a ovoce, myslím, že si všichni pochutnali. Ta méně zábavná část nastala ve chvíli, kdy se bylo potřeba sbalit a uklidit družinu. Tímto se omlouváme všem rodičům, že jsme děti nevrátili tak pečlivě sbalené, jak jste nám je dodali, nicméně, tady už by se zcela jistě jednalo o další závod a na ten nám už bohužel nezbyl čas ani síly.

Zuzana Blahová, jedna z méně úspěšných závodnic :-) 

Více fotek z celé akce najdete ve fotogalerii.